Krutý omyl

10. srpna 2010 v 16:44 | Kayluska06 |  Krutý omyl
Divili byste se, co všechno může způsobit obyčejná tuba zubní pasty.

"No to snad není možné, že ses konečně vyhrabal z peřin, Ronalde," řekla zachmuřeně Hermiona.
"Promiň, no, měli jsme včera náročný trénink… viď, Harry?" obrátil se s prosbou na svého kamaráda.
"Aha, jistě. Zajímavé, že Harry vstal zhruba o třičtvrtě hodiny dřív než ty," utrousila Hermiona. "Krom toho jsem na včerejším tréninku byla - a viděla jsem, že dvě třetiny času vám zabralo probírání taktiky, při čemž jste seděli na lavičce, a tak se o žádném závratném fyzickém vypětí rozhodně hovořit nedá."
"Fyzickém možná ne, ale o psychickém ano! Dovedeš si představit, jak obtížné bylo soustředit se na ty nezáživné kecy? Promiň, kámo - nic proti tobě," prohodil k Harrymu, kapitánovi nebelvírského družstva.
"Jasně, jasně," zahuhlal Harry nepřítomně - kočkování svých dvou nejlepších přátel už dávno přestal vnímat.
Hermiona se hystericky uchechtla. "TY že ses soustředil? Nepovídej! Já tě pozorovala - a celou dobu jsi tam poklimbával!"
"To se ti něco zdálo," odsekl nabroušeně Ron.
"Chceš snad tvrdit, že mám halucinace?" zahřímala Hermiona.
"Zřejmě ano!"
"Harry, řekni něco!"
Harry byl absolutně mimo. "Cože?" zamžikal nechápavě.
"Tak se mě zastaň!"
"Ne, Harry, zastaň se mě!"
Harry upíral oči střídavě na jednoho a na druhého, netušíc, co by měl udělat, když v tu chvíli spatřil, že kousek od nich září rusovlasá hlava - Ginny. Zamával na ni. Hned si toho všimla a přiklusala k nim. Zeptala se Hermiony na něco, čemu Harry nerozuměl, každopádně tím odvedla její pozornost jinam, a Harry mezitím zabavil Rona. Cestou do Velké síně na snídani se už na ranní hádku zapomnělo.

Sotva všichni čtyři zasedli ke stolu nebelvírské koleje, objevily se nad nimi hejna sov - pošta dorazila. Hedvika tentokrát nic nepřinesla, Harry jí nabídl trochu ze své snídaně, ale sněžná sova měla evidentně větší hlad než předpokládal, a sezobla mu polovinu porce. Ginny se tomu pobaveně zasmála.
Výjimečně dostala dopis Hermiona - velice se tomu podivila. Doručila jí ho jedna ze školních sov. Zatímco Hermiona pečlivě rozlepovala obálku, přemítala, kdo by jí tak mohl psát.
K dopisu patřil i malý balíček ve tvaru krychle. Ron se po něm zvědavě natáhl, ale Hermiona ten pohyb zaregistrovala a pleskla ho po ruce. "Nesahat!" zavrčela na něj výhružně. Ron se spěšně stáhnul.
Hermiona vyndala z obálky úhledně složený list papíru. Hned rozeznala písmo - to byl dopis z domova!

Milá Hermiono,
Doufáme, že všechno dobře zvládáš - určitě ano, jsi přece naše šikovná holčička. S tatínkem se nám po Tobě velmi stýská, ale pevně věříme, že se ti daří skvěle. Oba Tě máme nesmírně rádi, ale toho jsi si nepochybně vědoma.
Kromě srdečného pozdravu Ti posílám ještě neuvěřitelnou novinku naší společnosti - je to ultramoderní vynález, jehož vznik má na svědomí Tvůj otec. Jedná se o nový prototyp zubní pasty zajišťující stoprocentní
čistotu zubů, dodávání fluoru i svěží dech nejen na několik hodin, ale na celý týden! Látky v pastě obsažené jsou lidskému organismu neškodlivé, naopak chrupu velice prospívají! Právě tento revoluční vynález, který byl vyvinut tím nejlepším odborníkem, se ukrývá v krabičce přibalené k tomuto dopisu. Snad jej
využiješ, nevím, na jaké úrovni je čištění zubů v kouzelnickém světě.
Opatruj se mi.
S láskou,
Tvoje milující matka

Hermiona dočetla, chvíli na balíček němě zírala a pak vyprskla smíchy. Na jednu stranu byla na otcův vynález pyšná, na druhou stranu jí to zkrátka připadalo neskutečně legrační.
Harry, Ron a Ginny na ni hleděli se zmatenými výrazy.
Hermiona krabičku otevřela a vytáhla na světlo červenobílou tubu zubní pasty. Její přátelé byli nejprve v šoku, ale potom se rovněž dali do smíchu. Bylo to prostě tak vtipné…
"Máte snad nějaký předmět, se kterým byste se chtěla pochlubit, slečno Grangerová?" ozval se za jejich zády ledový hlas. Synchronizovaně se obrátili a uzřeli před sebou neoblíbeného učitele Snapa. Vypadal stejně jako obvykle - dlouhý černý hábit, mastné uhlové vlasy ulízané, rty zkřivené v jízlivý úšklebek.
"Ne, pane profesore," vyhrkla Hermiona a chtěla pastu honem schovat do brašny, jenže Snape byl rychlejší. O zlomek vteřiny později už otáčel tubou ve svých dlouhých štíhlých prstech, a se zájmem si ji prohlížel ze všech úhlů.
"To je opravdu zajímavá věcička… Zcela nepochybně jedovatá, viďte? Černá magie, předpokládám. To vám přinesla sova?"
"Ano, pane profesore, ale…"
Snape ji nenechal domluvit: "V tom případě bych ji raději měl důkladně prozkoumat, co myslíte? V rámci vaší osobní bezpečnosti…"
"Na tom není nic nebezpečného, pane profesore. Poslala mi to moje matka."
"Ach, vaše matka?" opakoval Snape. "Pokud si dobře vzpomínám, vaše matka je mudla, že?"
Hermiona vzdorně přikývla.
"Hm, od mudlů nikdy nevzejdou dobré věci. Opravdu bych to měl prověřit," mínil a zastrčil si zubní pastu do kapsy černého pláště.
"Pane profesore, já vás ujišťuju, že…"
"Slečno Grangerová," zasyčel Snape. "Mám takový pocit, že se až příliš vehementně snažíte zabránit mi v prozkoumání toho předmětu. Domnívám se, že k tomu máte pádný důvod, a rovněž se domnívám, že mi ho dobrovolně neprozradíte. Proto bych navrhoval, abychom se přesunuli dolů do sklepení a dali si tu práci s prověřením předmětu společně."
Hermiona zrudla jako rajče - bylo jí tak trapně! Snape bude zkoumat obyčejnou zubní pastu vynalezenou jejím vlastním otcem!
"A nešlo by to nějak.."
"Neodmlouvat!" skočil jí Snape přísně do řeči.
A tak Hermioně nezbylo nic jiného než následovat Snapa ven z Velké síně, sledována kamarády, jež s ní plně soucítili.
Hermiona ze sebe nevydala ani hlásku, aby celou situaci ještě nezhoršila. Toho se nakonec stejně ujal Snape: "Pan ředitel by měl být také přítomen - a to samé platí i o profesorce McGonagallové!", načež potupená Hermiona málem neudržela slzy. Tohle bylo daleko příšernější než očekávala!
Poslušně čekala před ředitelnou, a posléze i před kabinetem profesorky McGonagallové, mlčela a bojovala se slzami, které se jí v jednom kuse hrnuly do očí. Když se jí profesorka zeptala, co provedla, nebyla schopna jí odpovědět. Neskutečně se styděla, kráčela dolů do sklepení, oči zaryté do země, a modlila se, aby to všechno už skončilo.
"Jednoduché kouzlo odhalí, zda tento předmět skutečně je tím, za který se vydává!" pravil Snape vážným hlasem, načež vytáhl z kapsy tubu se zubní pastou.
Profesorka McGonagallová v tu ránu vybuchla smíchy, zatímco Brumálovi jen cukaly koutky.
Snape pozdvihl obočí, ale nenechal se odradit. Pronesl zaříkadlo, které mělo dát všem najevo, že zubní pasta je plná černé magie.
A…
…nic se nestalo.
Snape, vyvedený z míry, kletbu zopakoval, ale bezvýsledně. "Aha, asi špatná hůlka. Paní profesorko… mohl bych si půjčit tu vaši?"
"No ovšem," usmála se Minerva McGonagallová. "Jen si poslužte."
Snape provedl totéž s hůlkou své kolegyně, ale pasta stále zůstávala beze změny.
"Jak je to možné?" kroutil nevěřícně hlavou Snape. "Jsem přesvědčen, že…"
"Severusi," oslovil ho Brumbál dobrosrdečně. "Obávám se, že tu došlo k omylu. Tohle je docela obyčejná zubní pasta! Pravděpodobně dárek od vašich rodičů zubařů, viďte?" zamrkal na Hermionu.
"Přesně tak," vydechla úlevně Hermiona.
"Možná, že kdybyste tento hygienický prostředek osobně používal, nebyl by ve vás vzbudil takové podezření!" dobírala si ho profesorka McGonagallová.
"Co se tím snažíte naznačit?" zamračil se na ni zlostně Snape.
"Nic, Severusi, vůbec nic," chichotala se McGonagallová. I Brumbál se usmíval. Hermiona si především oddychla, že se jí nic hrozného nestalo…
"Takovéto záměny by se mohl dopustit každý," obhajoval se Snape. Vztekle prskl na Hermionu: "Srážím Nebelvíru 10 bodů za to, že jste mi ihned nenahlásila, že se jedná o zcela nezávadný předmět!"
"Ale pane profesore, já se vám to přece snažila vysvětlit, jenomže vy jste mě…"
"To by stačilo," zabručel Snape a zmizel ze dveří. Zubní pastu ještě stačil upustit na podlahu.
Hermiona, zčervenalá rozpaky, se pro ni sehnula a narvala ji do školní tašky.
"Severus se k vám zachoval nespravedlivě, proto vám 10 bodů vracím nazpět za to, co jste si kvůli rozmaru pana profesora musela vytrpět," řekla profesorka McGonagallová. "Tady jsme už zbyteční. Jdeme, Albusi?"
"Ano, Minervo," odvětil Albus Brumbál. "Těšilo mě, slečno Grangerová," dodal a věnoval jí rozesmátý úsměv.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama