Příliš nebezpečný plán - 10. kapitola Překvapení a šoky

11. srpna 2010 v 17:08 | Kayluska06 |  Příliš nebezpečný plán
Bella se touží stát upírkou za každou cenu. Sice se jí to podaří, ale cena je vyšší než čekala.


 Bella

Zděšeně jsem se na ni dívala, zlatohnědé oči vytřeštěné.
"Edward," vydechla Alice.
Cože?
"Co je s ním? Je v nebezpečí? Umírá?"
Alice zavrtěla hlavou.
"Tak co?"
"Jde sem," oznámila Alice napjatým tónem.
Zírala jsem na ni v tichém šoku. Nebyla jsem schopná promluvit.
"Bello? Jsi v pořádku?"
Neodpověděla jsem.na
"Bello!" zamávala mi bledou rukou před obličejem.
"Jo, jasně," zabručela jsem dezorientovaně.
Pořád ještě jsem se nemohla vyrovnat s tím, že přichází Edward.
A hlavně jsem nechápala, proč přichází. Proč zrovna sem. Konečně změnil názor? Jde mě snad požádat o odpuštění? Zakázala jsem si být tak optimistická, protože jsem se bála bolestného zklamání, které by mě určitě neminulo v případě, že by to tak nebylo.
Začala jsem zvažovat jiné možnosti.
Třeba chce prostě jen po dlouhé době navštívit příbuzné, po kterých se mu stýská, a nejdřív se rozhodl navštívit Alici, protože ji má nejraději. To dávalo smysl. I když jsem si nebyla jistá, jestli má opravdu nejraději právě Alici.
Nebo si tu musí něco zařídit. Něco, co s Cullenovými (včetně mě) nemá co do činění. Možná něco s Quilety. To bylo možné.
"Bello!"
Další Alicin pokus upoutat moji pozornost.
"Co je?"
"To není to hlavní, co obsahovala moje vize. To není důvod, proč jsem tak vystrašená,".
Zpanikařila jsem. Co může být tak hrozného? Pohádáme se nějak? Budeme spolu bojovat?
"Edward napadne Shilon," oznámila Alice truchlivě.
Otevřela jsem pusu dokořán.
"To," vydechla jsem, "nemůže být," třeštila jsem na ni oči ,"pravda,".
Alicin výraz dával každému jasně najevo, že to pravda je,".
"Proč?"
Nedocházelo mi to. Edward přece lidi neloví. A i když je Shilon dcerou vlkodlaků, neviděla jsem žádný důvod, proč by jí chtěl schválně ublížit.
Alice zaváhala, skoro jako by mi to nechtěla povědět.
"Stejně nemáš jinou možnost. Dozvím se to. Čím dřív, tím líp!!!"
"Tak dobře," povzdychla si rezignovaně. "Asi máš pravdu. Radši ať to s tebou šlahne teď než potom, až to bude realita,".
"Ovšem, že mám pravdu. Tak už to vyklop," pobízela jsem ji, napnutá jako špagát a vyklepaná jako ratlík.
Počítala jsem se vším, ale Alicina odpověď mě vážně dostala.
"No, víš, on teď Edward trochu přesedlal. Loví teď lidi,".
"On loví lidi?" zaskřehotala jsem. "Ale proč?"
"Když je tak sám a nemá nikoho, kdo by mu pomohl, navíc když je ve stavu naprostého zoufalství, podléhá žízni velice snadno. Hnusí se sám sobě a nenávidí se za to, ale nemůže přestat. A není nikdo, kdo by ho z toho vytáhl. A proto se neovládne a napadne Shilon,".
"To je strašné," zašeptala jsem.
"To je," souhlasila Alice.
"Proto přichází, potřebuje podporu," konstatovala jsem.
"To je jen jeden z mnoha důvodů," řekla Alice.
"Shilon," vydechla jsem. "To je strašné,".
"Já vím. To už jsi říkala," přitakala Alice.
"Musíme tomu zabránit. Za jak dlouho?"
"Půlhodiny nanejvýš," usoudila Alice.
Tak málo času? No co, to zvládneme.
"Varuješ Blackovy nebo jim to mám říct sama?" optala jsem se.
"To je jedno,".
"Tak jim to povíme společně,".
"Dobrý kompromis," ušklíbla se Alice.
"Tak fajn. Jdeme," zavelela jsem hlasem slabým, ale přesto dost hlasitým, aby ho Alice slyšela.

xxx

"Jacobe?" šeptala jsem. "Jacobe, vstávej," budila jsem ho. Leah už byla vzhůru. Její manžel je hrozný ospalec.
"Jacobe," zasyčela jsem o stupeň hlasitěji,".
Prudce sebou škubl, posadil se na posteli a lapal po dechu.
"C-co se děje?"
"Alice měla nějaké vidění, které se týká Shilon," oznámila mu Leah, která už stála na nohou.
"Shilon? Co je s mojí holčičkou?" děsil se Jacob.
"Zatím nic, ale..." zlomil se mi hlas.
Alice, která tam byla také, se bleskurychle ujala slova.
Všechno jim popsala. Zůstali na ni zírat stejně šokovaně, jako předtím já.
"Kolik času?" zeptal se okamžitě Jacob.
"20 minut, zhruba," odtušila pohotově Alice.
"Proboha! Musíme něco udělat! Hned!" panikařila Leah, oči jí vylézaly z důlků.
V tu chvíli se otevřely dveře. Všichni jsme zaujali bojovný postoj, ale byla to jen Shilon, rozespalá a rozcuchaná.
"Ahoj vespolek," zamumlala unaveně. "Co se tu děje? Noční mejdan? Jak to, že nejsem pozvaná?" řekla naoko vyčítavě.
"Žádný mejdan, zlatíčko. Tady jde o život," prohlásil Jacob dramaticky.
Shilon si myslela, že si z ní taťka utahuje.
Zakoulela očima. "A komu jde o život?" zeptala se stejným tónem, jako by se ptala, jaké bude zítra počasí.
"Tobě," odvětila Alice.
Shilon na ni nechápavě zamrkala.
"To je nějaká hra?"
"Ne, drahoušku, to není hra," řekla Leah, přistoupila k dceři a objala ji.
Shilon se jí vykroutila.
"Co se děje? Co se mnou je?" dožadovala se vysvětlení.
Nikdo se neměl k odpovědi.
"Mami?"
Žádná odpověď.
"Tati?"
Nic.
"Bello?" střelila očima, tolik podobnýma otcovým, ke mně.
Nereagovala jsem.
"Ali?" s nadějí se otočila k Alici.
Ta se zhluboka nadechla a převyprávěla Shilon svou vizi.
Celou dobu jsem sledovala Shilon, jak se bude tvářit.
"No páni," vydechla Shilon, když Alice skončila.
No páni?
"Shilon, uvědomuješ si, jak je to nebezpečné?" zavrčela Leah.
"Jo, jasně, nejsem blázen," odpověděla Shilon trochu dotčeně. "Ale není to... super dobrodružné?" rozzářila se.
"Cože?" promluvili naráz 4 lidi.
"Jo!"
"Jo co? Máš snad nějaké sebevražedné sklony?" hleděl na ni zmateně Jacob.
"Tati, nepřeháněj. Umřu snad?" obrátila se na Alici.
"Nevím jistě," pokrčila rameny.
Shilon to ani na vteřinku nerozhodilo.
"I kdyby, byla by to rozhodně ta nejzajímavější, nejdobrodružnější, nejadrenalinovější a nejneobvyklejší smrt na světě,".
"Spadla jsi hodně zvysoka, viď Shilon?" komentoval to Jake.
"Tatííí. Asi jsem prostě po tobě. Je to pro mě...výzva,".
"Shilon," oslovila jsem ji. "Tohle není výzva. Je to smrt, chápeš? A i když je možná nejneobvyklejší, nejdobrodružnější a co já vím, jaká jsi ještě říkala, smrt na světě, je to konec, konec tvého života,".
"Jo, jo, já to chápu. Nechala jsem se jen trochu unést, promiňte," zamručela Shilon.
"Fajn," ozval se Jacob, "takže teď-"
Nedomluvil, protože Alice náhle hlasitě vyjekla. "Už je tady," oznámila nám, když jsme se jí ptali, co se děje. "Zrychlil. Stojí přede dveřmi,".
V příští vteřině se ozvalo zaklepání. Tiché, ale přesto důrazné.
"Jdu otevřít," prohlásil Jacob. "Leo, Shilon, schovejte se na půdu," poručil své rodině.
Shilon s lehce otráveným výrazem poslechla.
Já s Alicí jsme následovaly Jaka.
"Tři," začal odpočítávat, "dva, jedna..." Zhluboka se nadechl a otevřel.
Nemohla jsem si pomoct. I když jsem na to byla připravená, pohled na jeho karmínově rudé oči mě vyděsil. Vykřikla jsem hrůzou.
"Bello ahoj," pozdravil mě, Jacoba s Alicí si nevšímal.
Prohlížela jsem si ho, jeho oči jako dva rubíny zasazené v jeho dokonalém obličeji. Ano, pořád byl dokonalý a nádherný, ale už nebyl andělský, spíš ďábelský.
"Ahoj," pípla jsem, když mi došlo, že čeká na odpověď. Nemohla jsem jeho novou podobou vstřebat. Byl to Edward, ale nebyl to můj Edward. Poznávala jsem jeho rozcuchané vlasy, jeho pohledné rysy, vypracovanou postavu, ale nenacházela jsem tu krásu, která neměla nic společného se vzhledem.
"Chceš... chceš jít dál?" zeptala jsem se ho.
"No... já bych se radši šel projít, jestli to nevadí,".
"Ne, nevadí," ujistila jsem ho spěšně, protože i když mi naháněl hrůzu, byla jsem šťastná, že je tady a v žádném případě jsem nechtěla, aby zmizel stejně rychle, jako se objevil.
"Super,".
"Jaku, Alice, omluvíte nás?"
Edward zamrkal a tvářil se jako by si teprve teď všiml, že tam Alice s Jakem jsou.
"No... já bych radši..." spustil Jake, ale já jsem ho přerušila.
"Díky, Jaku," usmála jsem se na něj sladce.
Chytla jsem Edwarda za ruku a táhla ho pryč.
Jacob a Alice se za námi dívali, a tak jsme se dali do běhu.
Nevím proč, automaticky jsem zamířila k naší louce.
Když jsme tam dorazili, okamžitě jsem ho pustila. Ne že by mi bylo nepříjemné se ho držet, ale zdálo se mi to nepřirozené.
"Musí se ti to hnusit," konstatoval Edward posmutněle.
"Co?"
Ukázal na své červené oči.
"Tohle," zavrčel.
"No, zlatohnědé sice dávám přednost, ale tobě sluší všechno, tak co," žertovala jsem, protože jsem nesnesla pohled na jeho bolest.
"Nesnaž se to zlehčovat," řekl, "a nesnaž se zapírat, že jsem ti odporný,".
"Nic takového nedělám," odsekla jsem, ale byla to lež jako věž.
"Takže tohle ti nevadí?" zeptal se, a posadil se do trávy vedle mně a položil mi hlavu do klína.
"Ne,".
"Ale už mě nemiluješ," pokračoval pochmurně.
"Já nevím,".
Byla to pravda. Nevěděla jsem. Bylo mi Edwarda líto a pořád jsem k němu něco cítila, ale nebyla jsem si jistá, jestli se to něco dá definovat jako láska.
Edward se narovnal a o kus se odtáhl.
"Edwarde," zašeptala jsem. Chtěla jsem se mu omluvit, ale umlčel mně. "Ty za nic nemůžeš. Všechno jsem tak zkazil. Odešel jsem ve chvíli, kdy jsi mě nejvíc potřebovala, jen z vlastní pitomosti. Začal jsem se živit lidmi. A dokonce napadnu dceru tvého nejlepšího přítele! Já jsem teda vyvrhel," uchechtl se neveselým smíchem.
"Ty o tom víš?"
Pochopil, na co se ptám.
"Viděl jsem to v Aliciných myšlenkách,".
"Aha. A stane se to?"
"Udělám všechno pro to, aby se to nestalo," slíbil.
"Dobře,".
Všimla jsem si, že si mě měří svýma krvavě rudýma, a tak, protože jsem z toho měla podivný pocit, jsem nechala spadnout své vlasy tak, aby mezi námi tvořily oponu, jako jsem to v minulosti udělala už tolikrát.
Z místa, kde seděl, jsem zaslechla tichý vzdech.
Dlouhou dobu jsme oba mlčeli.
Ticho prolomil Edward.
"Už nechci být monstrum," řekl schválně hodně tiše, aby mi dal možnost předstírat, že jsem ho neslyšela.
"Proto jsi přijel?"
"Ne,".
"Kvůli mně?"
"Ano,".
"Chybím ti?"
"Strašně moc," vydechl náhle rozvášněně. "Bello, já vím, kolik bolesti už jsem ti způsobil, ale nemůžu bez tebe žít. Bez tebe jsem někdo jiný, někdo, kým nechci být, ale nemám na vybranou. Bello, prosím, pomoz mi,".
Pohlédla jsem na něj skrz clonu vlasů. Klečel na kolenou, ruce sepjaté, vypadal, jako by se modlil.
"Bello, miluju tě,".
Ta slova pro mě kdysi znamenala všechno, ale teď se mi zdala bezesmyslná, prázdná, nijak se mě nedotýkala.
"Bello? Ještě jsi mi na to nic neřekla,".
"Nevím, co říct, Edwarde. Tohle... je moc velká... změna,".
"Ano, ale společně to překonáme. Bello, potřebuju tě," mluvil tak rychle, jako by mu šlo o život. Možná že šlo.
"Edwarde, já-" zajíkla jsem se.
"Vím, že mě miluješ. Pořád. Naši lásku nemůže nic ovlivnit. Ani moje blázniviny. Uděláš ze mě zase vegetariána a já tě udělám šťastnou. Budeme bydlet s Carlislem a Esme a ostatníma a bude nám dobře. Bude, to přísahám. Tak jsi to přece chtěla!"
"To chtěla," přikývla jsem a pak jsem polohlasně dodala: "Kdysi,".
"Kdysi," zopakoval.
"Ty už mě nemiluješ,".
"Ne, Edwarde, miluju tě, jen...".
"Jen?"
"Nevím. Jsem z toho zmatená,".
"Nemáš radost?"
"Mám! Obrovskou! Edwarde dnešní den je jeden z nejúžasnějších dnů, jaké jsem kdy prožila,".
"Kde je tedy problém?"
"Nevím, jestli to dokážu," přiznala jsem se.
"Co?"
"Odnaučit tě to. Lovit lidi,".
"Bello, prosím. Sám to nedokážu, ale společně..."
"Dobře, dobře. Cítíš se dost připravený začít s odvykací kúrou ihned?"
"Jo,".
"Tak fajn. Napřed se najíme, aby nedošlo k něčemu hroznému, a pak se do toho dáme,".
"Kdo bude pokusný králík?"
"Blackovi,".
"Nikoho lepšího nemáš?"
"Ne, lituji. Navíc budeš mít dobrou motivaci nechat je naživu - Jacob je můj nejlepší přítel,".
"Tak fajn. Jdeme lovit?"
Sytě červené oči se mu zaleskly.
"Zvířata," zavrčela jsem na něj.
"Vždyť já vím," zasmál se a pak mě vytáhl na nohy a objal mě kolem pasu.
Potom jsme společně vyrazili do hlubin lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama