Příliš nebezpečný plán - 14. kapitola Knihkupectví

11. srpna 2010 v 17:26 | Kayluska06 |  Příliš nebezpečný plán
Bella se touží stát upírkou za každou cenu. Sice se jí to podaří, ale cena je vyšší než čekala.


Alice

"Bello, už jsme tu přes hodinu. To, že jsem řekla, že půjdeme do knihkupectví, ještě neznamená, že půjdeme jenom do knihkupectví," zasténala jsem.
"Buď klidná - já jsem to pochopila," ujistila mě Bella a natáhla se po dalším svazku.
"Nepřijde mi to tak," opáčila jsem. "Hele, já vím, že máš ke knihám úžasný vztah, ale... nepřeháníš to trochu? Chci říct, vybrala sis přece už dost knih," řekla jsem a ukázala na hromadu tlustých bichlí, které byly navršené na stolku vedle nás.
"No, já uznávám, že jich není zrovna málo," zamumlala Bella, "ale mám pocit, že jich pořád ještě není dost,".
"Bello," zakňourala jsem.
A pak jsem dostala spásnou myšlenku. Teď už to přece vytáhnout můžu!
"Bello, Carlisleova knihovna čítá... no, teď nevím přesně, kolik svazků, protože si kupuje pořád další a další, ale rozhodně jich je dost na to, abys mezi nimi našla přinejmenším sto knih, které by se ti líbily!"
Bella se nad tím na setinu vteřiny zamyslela a pak souhlasila: "Máš pravdu. Tak dobře,".
Sesbírala knihy do náruče a přesunula se k pultu. Knihkupec na ni vytřeštil oči.
"Ehm, promiňte, slečno, tohle všechno kupujete pro sebe?" zeptal se, jako by tomu nechtěl věřit.
"Ano," potvrdila Bella. "Jsem velice vášnivá čtenářka, jak vidíte,".
"To bezpochyby," přikývl prodavač, jež se už vzpamatoval natolik, že přestal vallit oči. Postupně odpípal všechny knihy a nastrkal je do obrovské tašky, kterou Belle podal.
"Jste si jistá, že to unesete?" zeptal se starostlivě.
"Nemějte obavy," mávla Bella bezstarostně rukou. "Já jsem hodně silná,".
Prodavač si na pokladně zjistil cenu a když ji uviděl, oči mu znovu vylezly z důlků.
"Tak kolik?" zeptala se Bella a vrazila mi tašku do ruky, aby si mohla z kabelky vyndat peněženku. Samozřejmě by to zvládla i bez mé pomoci, ale člověk by to tak udělal.
"No..." prodavač zaváhal. "Nejsem... ehm... nevím, jestli tolik peněz u sebe máte, slečno," vypravil ze sebe konečně. "Možná bych vám mohl některé z těch knih uschovat a počkat, až..."
"Žádný strach!" přerušila ho vlídně Bella. "Povězte mi, kolik to stojí,".
Prodavač vychrlil cenu.
Nebylo to moc.
Dokonce ani podle Belly. Myslím, že utrácení začíná přicházet na chuť. Není to tak dávno, co by nad takovou částkou vyváděla.
Bella si vzala zpět tašku, poté mu zaplatila a on se jí uklonil a řekl, že doufá, že ještě někdy přijde nakoupit.
"Jen co tohle všechno přečtu," slíbila Bella s blahosklonným úsměvem.
"Počkejte," zastavil ji prodavač, "ty knihy... Myslím, že jsou na vás přece jen moc těžké,". A pak zavolal: "FABIANE!"
Ze skryté místnůstky za pultem se vynořil asi 19letý kluk, vysoký a pohledný. Totiž, pohledný... no... ehm... nebyl to žádný Jasper, samozřejmě. Ale hezký byl, to ano. Měl tmavé rozcuchané vlasy a olivovou pleť a čokoládové oči. Voněl taky docela dobře - cítila jsem směs vanilky, avokáda a dřeviny.
"Volal jsi mě strýčku?" zeptal se toho knihkupce, když vtom si všiml mě. Brada mu poklesla. A potom si všiml Belly a brada mu poklesla ještě víc. Zíral na ni jako by viděl anděla.
No, přiznávám, že se mě to trochu dotklo - že na něj zapůsobila víc Bella než já. Ale nejsem tak marnivá jako Rosalie, aby mi to vadilo.
I Bella vypadala, že se jí Fabian líbí.
"Ano, chlapče, volal," odvětil prodavač. "Pomoz této krásné mladé dámě odnést tu těžkou tašku domů,".
Fabian se zatvářil jakoby mu nic nemohlo způsobit větší radost. Obešel pult a vzal Belle tašku z rukou. Trochu se přikrčil, když ucítil, jak je taška těžká (tedy, pro něj těžká), ale nedal na sobě nic znát.
"Vlastně jsem tu autem," prohodila jsem. "Parkujeme před knihkupectvím,".
"Odnes jim to aspoň do auta, Fabiane," rozkázal knihkupec.
"Jistě, strýčku," zacvrlikal Fabian a vyrazil ven.
Plavně jsem ho předhonila a zamířila k mému autíčku. Fabian strnul, když viděl, jak nastupuju do žlutého Porsche 911 Turbo.
Myslím, že záviděl.
"To je nádherné auto..." zašeptal obdivně.
"Že jo?" zamrkala jsem na něj rozpustile. "Tak pojď, Bello," popohnala jsem ji. Už se nemohla dočkat na nakupování oblečení.
"Já už si to vezmu," pravila Bella. "Moc děkuju za pomoc,".
"Rádo se stalo," zazubil se Fabian, který na ní mohl oči nechat.
"Přijdete ještě někdy nakoupit, slečno?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Určitě," odpověděla Bella. "A nejsem žádná slečna. Jsem Bella. Prostě Bella,".
"Fabian," podal jí ruku. Stiskla ji. Ucukl, když ucítil, jak je studená.
"Tak ahoj příště," usmála se Bella, zamávala mu a konečně nastoupila na místo spolujezdce.
"To je dost," zavrčela jsem podrážděně a nastartovala jsem. Vyjely jsme. Ve zpětném zrcátku jsem viděla mávajícího Fabiana.
"Je milý, viď?" řekla Bella.
"Hm, ujde. Můj brácha to není,". Myslela jsem samozřejmě Edwarda. Nelíbilo se mi, jak po něm Bella koukala. Teda, po Fabianovi. Má přece Edwarda! Tak proč flirtuje s tím Fabianem??? Navíc je to člověk. A o tom, že láska člověka a upíra není žádný med, se přese už sama dostatečně přesvědčila. No ne?
Pochopitelně se mi snažila vysvětlit, že s Fabianem neflirtovala, že se mu jen chtěla odvděčit za to, že jí pomohl s těma knížkama.
"Jo, jasně," zabručela jsem.
Najednou jsem ani neměla náladu jet nakupovat.
"Neodložíme ty nákupy na zítřek?"
"Hm, klidně,".
"Tak jo,".
Obrátila jsem to směrem k domovu. Celou cestu jsme spolu nepromluvily.

xxx

"Ahoj, Alice," pozdravil mě Jasper a uvítal mě polibkem. "Nakoupily jste všechno, co jste chtěly?"
"Cože?" naježila se Rosalie, která Jaspera slyšela. "Vy jste byly nakupovat a nic jste mi neřekly?"
"Klídek, Rose. Z nakupování stejně sešlo. Přesunuly jsme to na zítřek. Dneska jsme byly jenom v knihkupectví,".
Bella na důkaz zvedla tašku plnou knih.
"Hm. A můžu jít zítra s váma?"
"Ovšem,".
Rosalii to nesmírně potěšilo.
"Co sis koupila za knížky?" zeptala se Belly spíš ze slušnosti než že by ji to doopravdy zajímalo. Bella začala z tašky vytahovat svazek po svazku a každý Rosalii ukázala. V tu chvíli jsem ji litovala. Rosalii, samozřejmě.
Edward se z lovu ještě nevrátil. Přesto jsem pro jistotu už teď vytlačila z mysli to Bellino flirtování s Fabianem. Bude lepší, když o tom Edward nebude nic vědět. Mohlo by mu to zlomit jeho čerstvě slepené srdce.
"Můžu se tě na něco zeptat, Alice?" Jasper mě odtáhl stranou.
"Jen do toho," pobídla jsem ho s úsměvem.
"Z čeho je Bella tak vzrušená?"
Do háje. Do háje do háje do háje!!!!
Stálo mě to hodně úsilí zachovat si nezměněný výraz a promluvit klidným tónem: "Myslím, že z toho, že co nevidět se domů vrátí Edward,".
Jasper se zamračil. Nevěřil.
"Z čeho je Bella skutečně tak vzrušená?" zkusil to znovu.
"Já nevím. Proč se nezeptáš jí?" odsekla jsem.
Nechtěla jsem na něj být hrubá. Vážně nechtěla. Ale nechtěla jsem ani aby se dozvěděl o Fabianovi.
"Říkala jsi, že se můžu zeptat," připomněl mi Jasper.
"Promiň, Jazzi. Ale já to opravdu nevím," lhala jsem.
Přeměřil si mě pohledem a pak vzdychl.
"Co mám s tebou dělat, když mi to nechceš říct,". A vyšel ven, kde Emmett halekal, ať si s ním někdo dá páku. Nahlédla jsem do budoucnosti a zjistila, že Jasper si s ním tu páku dá, ale prohraje. Není divu - Emmett je nejsilnější.
Ale nebylo by vůbec špatné, kdyby ho jednou někdo porazil. Aspoň by mu trochu kleslo sebevědomí, které je v jeho případě nezdravě vysoké.
Bella mezitím ukázala Rosalii všechny knihy, které si dnes koupila. Ani jedna neměla o mém rozhovoru s Jasperem potuchy.
Teď se bavily o... o FABIANOVI!
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
"A byl hezký?" ptala se právě Rosalie, když jsem se k nim připojila.
"Moc!" odtušila Bella a zachichotala se jako nějaká zamilovaná puberťačka. Znělo to hloupě.
Rosalie se taky zachichotala.
"Jak vypadal? Jak přesně vypadal?" vyzvídala.
Bella jí začala Fabiana dopodrobna popisovat - včetně toho, jak voněl.
Hm. A já myslela, že jeho vůně jsem si všímala jenom já.
"Páni!" vydechla okouzleně Rosalie. "Musíš mě vzít sebou, až tam zase půjdeš! Chci ho vidět!"
Ty jsou strašné! Takhle se chovat, když každá z nich má svého přítele (a v Rosaliině případě dokonce několikanásobného manžela)!!!! Já bych Jaspera nikdy takhle nepodvedla! I když ony asi Edwarda a Emmetta taky nepodváděly, ale mně to tak malinko připadalo.
U Rosalie bych to čekala. Ale Bella???
Potřásla jsem hlavou a nechala ty dvě se rozplývat nad Fabianem. Vyběhla jsem ven, kde Emmett drtil Jaspera v páce.
Jako bych to neříkala.

xxx

Následujícího dne jsme se chystaly na ty odložené nákupy. Dokonce i Bella vypadala, že se těší.
Rosalie trvala na tom, že pojedeme jejím kabrioletem. Neprotestovala jsem. Bella taky ne.
Rosalie tedy vyvezla z garáže své milované BMW. Já a Bella jsme nastoupily a mohly jsme vyrazit.

xxx

"To si kup, Rosalie, to ti sluší," prohlásila Bella. Rosalie se nám zrovna předváděla v přiléhavých šatech v tom nejtmavším odstínu fialové.
"Vážně? Když já nevím..." Rosalie se otočila na mě. "Co říkáš ty?"
"Říkám, že si je stejně koupíš," odpověděla jsem. "Viděla jsem to," a zlehka jsem se ťukla do hlavy.
Rosalie se zasmála. "Tak jo, koupím si je,".
Nekoupila si jen jedny šaty. Koupila si moře věcí: kabáty, blůzy, tílka, sukně, džíny, svetry... A já zrovna tak. Jediná Bella si koupila jenom jednu halenku (bílou prošívanou zlatou nití) a jeden baret (šedý - a moc jí slušel!). Nejspíš se cítila provinile kvůli tomu, že utratila tolik za knížky.
V oddělení s botama to bylo podobné: já a Rosalie jsme si nakoupily spousty bot: lodičky, sandály, baleríny, střevíčky... a Bella? Jenom jeden jediný pár!
Možná jsem se spletla. Možná že ani sto let nebude stačit k tomu, aby Bella nakupovala stejně ráda jako já a Rosalie.

xxx

Uplynul měsíc a já jsem Bellu jen tak přátelsky navštívila v jejím pokoji.
Četla. Co jsem ji viděla naposled, četla taky. Vlastně četla skoro pořád. Kromě nocí, které trávila s Edwardem (když už teď nehrozilo nebezpečí, že by ji Edward při tom zabil) a těch částí dne, kdy nikdo z Cullenových nevyžadoval její společnost.
Takže jsem ji tak přátelsky navštívila.... a vyškubla jsem jí knihu z rukou.
"Co se děje?" zeptala se zmateně.
"Pořád jenom čteš, to se děje!" objasnila jsem jí nerudně.
"To není pravda!" hájila se Bella. "Dělám i jiné věci, třeba s Edwardem spolu..."
"Zadrž, nechci slyšet žádné nechutnosti z milostného života tebe a mého bratra," osopila jsem se na ni.
Kdyby byla člověk, zrudla by jako rajče. Teď se prostě jen tvářila rozpačitě a zahanbeně.
"Já vím, proč pořád jenom čteš. Chceš co nejrychleji přečíst co nejvíc knih, abys měla záminku, pod jakou bys znovu šla do toho knihkupectví," obvinila jsem ji.
"Tak to není!" vyhrkla, ale zatvářila se ještě rozpačitěji.
"Ne?"
"Ne!"
"Ale jo!" trvala jsem na svém.
"Ale ne!" hádala se.
"Jo jo jo!"
"Ne ne ne!"
Vzdychla jsem.
"Nechme toho, Bello," vyzvala jsem ji. "Já nejsem ani slepá ani pitomá. Myslíš, že mi uniklo to, co se dělo mezi tebou a Fabianem? Hele, já uznávám, že je hezký, ale to ještě neznamená, že zahodíš lásku k mému bratrovi kvůli nějakému hloupému románku - a ještě k tomu s člověkem!"
"Zbláznila ses?"
"Ne, Bello," řekla jsem klidně. "To ty ses zbláznila. Do Fabiana. A on se zase zbláznil do tebe,".
"Fakticky?" rozzářila se Bella.
"Přestaň!" okřikla jsem ji. "Na Fabiana prostě zapomeneš, jasné?" A pak jsem mírněji dodala: "Pro tvoje, jeho i Edwardovo dobro,".
"Proboha Alice! Já jsem se do Fabiana nezabouchla!!!!"
"Pche," odfrkla jsem si. Moc dobře jsem věděla, že lže.
"Jestli na něj okamžitě nezapomeneš, skončí to katastrofou,".
"Ty jsi blbá, Alice!"
Vážně. Tohle řekla. Řekla o mně, že jsem blbá.
Nevím nevím, ale mám pocit, že tohle by si sestry říkat neměly. A nejlepší kamarádky taky ne.
Odešla jsem. Protože se mě dotkla. Odmítla si ode mě nechat vyčistit mozek a ještě se o mě vyjádřila, že jsem blbá.
A to ani neví o tom dopisu pro Jacoba.

Jacob

Už když jsem vzal ten dopis do ruky, bylo mi jasné, že ho posílá nějaká pijavice. To proto, že tak smrděl.
Chtěl jsem dopis vyhodit. A měl jsem to udělat. Byl jsem ale zvědavý a tak jsem nakonec roztrhl obálku a vytáhl z ní úhledně přeložený list papíru.
Dal jsem se do čtení:

Milý Jacobe,
Vím, jaký máš ke mně a k Belle a vůbec ke všem Cullenovým vztah po tom, co se před 5 měsíci a 24 dny stalo. Přesto tě chci požádat, abys mně a Belle dovolil Tě navštívit. Jsem si jistá - a ty víš, jak moc se na moji jistotu můžeš spolehnout - že by to prospělo jak Shilon, která by nás tak ráda viděla, tak Belle, která se trápí proto, že se na ni zlobíš. Bella ví, že jsi v právu a bojí se znovu Tě navštívit, přesto však po tom touží víc než si dovedeš představit. Prosím, dovol nám jednu jedinou návštěvu u vás v La Push. Přísahám, že kddyby se mělo objevit jakékoli nebezpečí, okamžitě odjedeme. Zvaž to, prosím. Věřím, že i po tom všem máš Bellu pořád velmi rád, a vzhledem k tomu, jak moc se teď trápí, by ses pro ni měl obětovat. Nemusíš mi odepisovat, Tvé rozhodnutí uvidím. Měj se krásně a pozdravuj Leu a především Shilon. Vyřiď jí, že mi moc chybí.

Panebože!
Jak se opovažuje?!?!
Dovolit jim návštěvu v La Push?!?! Jak si Alice může myslet, že...?
To nepřipadá v úvahu. Prostě ne.
Zmuchlal jsem dopis do kuličky - a obálku zrovna tak - a hodil obojí do koše v rohu místnosti. Bella ať se trápí jak chce. Ohrozila život mé dcery a to je neodpustitelné. A jak se Alice odvažuje tvrdit, že po tom všem mám Bellu pořád velmi rád? Vždyť to není vůbec pravda! Měl ji rád... kdysi. Ale ta Bella, kterou měl rád, by nic takového neudělala. Tahle Bella je jiná. Je to úplně cizí bytost. A proč by se pro ni měl obětovat, když ona obětovala Shilon pro toho krvežíznivce????
Já nejsem Belle nic dlužný. Vůbec nic.

Alice

Bella si s tím čtením nedala pokoj. Už jí zbývá přečíst jenom pět knih - to je pouhý zlomek toho, co si koupila. Zítra by měla být připravená jít znovu do toho knihkupectví.
Slyšela jsem ji, jak se s Rosalií domlouvala, že tam spolu zítra zajedou. Neměla bych být u toho? Možná, že radši jo.
"Ehm, Bello? Nevadilo by ti, kdybych tě zítra do toho knihkupectví doprovodila?" zeptala jsem se opatrně.
"Už se mnou jde Rosalie," odpověděla Bella chladně.
"A můžu jít taky?"
"Když si odpustíš hloupé poznámky..." řekla.
"Odpustím, slibuju!"
"Tak fajn. A hele... promiň, že jsem o tobě řekla, že jsi blbá, Alice. Nemyslela jsem to tak. Prostě mi to uklouzlo. Víš, byla jsem naštvaná, že tě jenom napadlo, že bych já a Fabian..." nedopověděla, místo toho se nervózně zasmála. "Já bych Edwarda nikdy nezradila, Alice,".
"To je dobře,".
"Ano,".
"Hm. A přesto jsi četla jako blázen jen abys mohla do toho knihkupectví co nejdřív zavítat,".
"ALICE! Víš, co jsi mi slíbila. Nezapomeň, že jsi v podmínce!"
"Jasně. Už ani slovíčko, přísahám,".
"Jsme zase kamarádky?" zeptala se Bella váhavě.
"Ty nejlepší!" odvětila jsem a objala ji.
Až na to, že nejlepší kamarádky si nelžou, pomyslela jsem si. Ale nahlas jsem to vyslovit nesměla. Koneckonců, byla jsem v podmínce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama