Za štěstím - 4. kapitola Překvapení

11. srpna 2010 v 17:43 | Kayluska06 |  Za štěstím
Ginny se má provdat za Draca Malfoye, kterého opravdu miluje. V den svatby je ale na rozpacích. Co když nejedná správně? A co když až bude paní Malfoyová, přestane ji Harry mít rád?


Všichni už tam na ni čekali.
"Ginny!" vykřikla Molly Weasleyová a spěchala obejmout svou dceru.
Ginny se jí vykroutila. "Mami!"
"Ach, zlatíčko," vzlykala matka. "Jak se cítíš?"
"Jsem... jsem v pohodě. Jen... neudělala jsem chybu?"
"Ne, holčičko, ovšem že ne. Nebyla bys s ním šťastná,".
"To už teď vím taky," povzdychla si Ginny. "Škoda, že jsem to zjisitila tak pozdě,".
"Nikdy není pozdě," pohladila ji matka.
"Je tady Harry?" zeptala se Ginny.
"Ehm... ne," odpověděla Molly.
"Tak vidíš, přece jen je pozdě,".
"Tak odtud vítr vane? Myslím, že bys měla jt nahoru do svého pokoje, čeká tam na tebe překvapení," ozval se George.
"Nemám náladu na překvapení, Georgi," obořila se na něj Ginny. Cítila, jak ji v očích štípou slzy. Jen se před nimi nerozbrečet!
"Jen běž, Ginny, bude se ti to líbit," pobídl ji Ron.
"Vážně," připojila se k němu Hermiona, která se tajuplně usmívala.
"No... no tak dobře," svolila Ginny, naposledy se podívala na matku, která se tvářila zmateně, a vyrazila směrem ke schodišti.
Brala schody po dvou, protože Ron s Hermionou v ní vzbudili naději. Že by přece?
Přede dveřmi vedoucími do jejího pokoje se zastavila. Srdce jí tlouklo jako splašené. Je vůbec nějaká šance, že tam bude?
Kéž by.
Pomalu zvedla ruku, sáhla na kliku, zmáčkla ji a...
Napřed v duchu napočítala do deseti než vstoupila.
8, 9, 10... zhluboka se nadechla a vešla dovnitř.
Nebyl tam. Samozřejmě. Jak v to mohla doufat? Tolik se poddala tomu, po čem toužila, až uvěřila, že je to skutečné.
Protože byla tak zklamaná a protože tu byla sama, zvedla slzám stavidla. Zavřela za sebou dveře a brečela a brečela.
Nikdy nebyla moc citlivá nebo ubrečená - asi proto, že vyrůstala se šesti bratry. Teď však nemohla zabránit emocím, které ji plně ovládly.
Strhala ze sebe svatební šaty a vyhodila je z okna. Když se za nimi vyklonila, spatřila, že si je vzali do parády trpaslíci z jejich zahrady. Nevadilo jí to. Hlavně že se jich zbavila. Stejně byly škaredé.
Zůstala jenom ve spodním prádle. Oblékla si na ně svůj oblíbený hedvábný župan a svalila se na postel. Vtom se ozvalo hlasité zaječení.
Ginny ztuhla krev v žilách. Co to bylo? Okamžitě vyskočila a začala šátrat po hůlce. Vtom si vzpomněla, že je měla ve skryté kapse svatebních šatů!!! Jak mohla být tak pitomá???
Dala se na ústup. Její peřina se začala hýbat. Celá zděšená couvala dozadu, až narazila do zdi.
Vykřikla.
Peřina se nadzvedla a z ní vylezl...
"HARRY!" vypískla Ginny. "Prokristapána tys mě vyděsil!"
"Promiň, Ginny," omlouval se Harry. "Mělo to být překvapení. Nepočítal jsem s tím, že si na mě lehneš," zažertoval.
Ginny zrudla. Teď určitě vypadala jako rajče. Možná byla ještě červenější.
Aby něco řekla, zeptala se: "Co tady děláš?"
"Přišel jsem ti pogratulovat k tomu, že sis konečně uvědomila, co je Malfoy za haj- za blbce,".
"Bez tebe bych to nedokázala," zašeptala Ginny.
"No, je pravda, že jsem ti v tom trochu pomohl," uznal Harry, "ale myslím, že největší zásluhu na tom má sám Malfoy,".
Ginny zalomcoval vztek, když si vzpomněla na ta hnusná slova, co jí Malfoy vmetl do tváře.
"Promiň, neměl jsem ti to připomínat," vyhrkl Harry.
"To nic. Takže... proč jsi tady? Myslím, proč doopravdy," dodala.
"No," zaváhal. "Doufal jsem... doufal jsem, že... když jsi teď pořád svobodná..." nedopověděl, nechal větu viset ve vzduchu. Bylo mu trapně.
Ginny byla ale šťastná. Šťastná jako nikdy.
"To víš, že jo, Harry," zašeptala tiše, přistoupila k němu, vzala jeho obličej do dlaní a dlouze a vášnivě ho políbila.
"Páni," hlesl Harry. "Na to, že jsi touhle dobou měla být paní Malfoyová..." zase nedořekl, ale slov stejně nebylo zapotřebí.

xxx

Ginny a Harry sešli dolů ruku v ruce. Pan a paní Weasleyovi na ně vytřeštili oči, ale všichni ostatní se jen usmívali, protože byli zasvěcení do Georgova a Ronova plánu.
"Co to je...?" zeptal se nechápavě pan Weasley.
"Já miluju Harryho, tati," odpověděla Ginny vesele. "Škoda, že mi trvalo tak dlouho než mi to docvaklo,".
"Já... já nemám slov," zakoktala paní Weasleyová.
"Je to super ne?" zeptal se nadšeně Ron. "Oni prostě patří k sobě!"
"Takže další svatba?" vykřikl George.
"Ne, to ne," Ginny zakroutila hlavou. "Vdávání mám po krk,".
Všichni se rozesmáli na celé kolo.

xxx

"Pane Malfoyi? Nevěšte hlavu, pane. Stejně to byla jen hloupá malá krvezrádkyně...".
"Mlčte!" okřikl Draco služebnou Rosaline. "Ona taková nebyla! Byla moje všechno... Miloval jsem ji! A teď... jsem ji ztratil. Vlastní hloupostí!"
Služebná Rosaline chtěla ještě něco říct, ale Draco ji předběhl: "Nesnažte se mi tvrdit, že to není moje vina! Raději zajděte do kuchyně a rozkažte jim, aby mi uvařili večeři. Tu mi pak přineste do mé komnaty,".
"Jak si přejete, pane,". Rosaline se uklonila a rychle se vytratila. Utíkala splnit pánův příkaz.
Draco se uchýlil do svého pokoje. Bylo to jeho bezpečné místo, jeho útočiště. Ani tam se ale nedokázal odprostit od svých myšlenek, které z jeho hlavy nešly vystrnadit. Zvoral to. Řekl o ní, že je děvka. To neměl dělat. To už nikdy nenapraví. I kdyby se snažil sebevíc. Ginny ho milovala, jen se necítila připravená se zavázat. On si to hned vyložil tak, že s ním nechce nic mít. Vyložil si to špatně. Ale to mu došlo až teď.
O hodinu později někdo zaklepal na dveře. Rosaline přinesla večeři. Odpustila si všechny poznámky, jen mu mlčky podala tácek s jídlem, nečekala, až jí dá svolení odejít, a zmizela.
Draco se necítil nijak provinile, že se jí dotkl. Neměla o Ginny tak hanlivě mluvit. O Ginny, o jeho Ginny. Ne! To už je minulost! Žádná jeho Ginny není a ani nikdy nebude. O to se vlastnoručně postaral.
A byla vůbec někdy jeho? Nebyl si tím tak jistý.
Pustil se do jídla. Chutnalo to výtečně. Malfoyovi domácí skřítci byli skvělí kuchaři. Dracovi by však chutnalo mnohem víc, kdyby tu s ním byla Ginny.
Když dojedl, odložil prázdný tác na stůl a natáhl se na postel. Přemítal, jestli by měl něco udělat. Neudělal snad už ale dost? Až příliš mnoho? Špatného, samozřejmě.
Ale přesto. Neměl by se aspoň pokusit? Uškodit by to přece nemohlo, ne?
Měl by Ginny navštívit? Věci si sbalila, takže byla určitě u jejích rodičů. Ne že by neměl strach ze setkání s nimi, ale musel si s Ginny promluvit. Když se jí omluví... pomůže to. URČITĚ! Věřil tomu.
Rozhodl se ale, že ještě počká. Staví se tam až za týden. Nebo za dva. Do té doby se bude jen modlit. Nikdy v Boha nevěřil, ale teď se zdálo, že je ideální doba začít. Pokud Bůh existuje, Draco rozhodně nešlápne vedle, když si ho nakloní na svoji stranu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama