Za štěstím - 5. kapitola Chce mě zpátky...

11. srpna 2010 v 17:45 | Kayluska06 |  Za štěstím
Ginny se má provdat za Draca Malfoye, kterého opravdu miluje. V den svatby je ale na rozpacích. Co když nejedná správně? A co když až bude paní Malfoyová, přestane ji Harry mít rád?

Od svatby-nesvatby uplynul týden, ale Ginny se to zdálo jako roky - jako hodně vzdálená a dávno zapomenutá minulost. Ještě nikdy se necítila tak šťastná jako nyní. Harry se nastěhoval do Doupěte, a tak tam žili všichni hezky pohromadě. Každý den byl plný zábavy, radosti a štěstí. Ginny si ještě nikdy tak neužívala.
Právě týden od konání "svatby" se Artur Weasley vrátil z práce domů s lístky na koncert kouzelnické hudební skupiny Cinkající zvonky, což byla v čarodějném světě skupina mimořádně oblíbená a populární. Ginny byla jejich zanícenou fanynkou prakticky už od kolébky, kdy jí matka zpívala jejich písně jako ukolébavku před spaním a maličká Ginny vždycky nadšeně tleskala. S přibývajícím věkem se Ginny učila nazpaměť texty všech jejich písní, které považovala za hodné obdivu.
Lístky na jejich koncert tedy Ginny přivedly do extatického štěstí.
"Páni!" zajásala a vrhla se otci okolo krku. "Tati, ty jsi úžasný! Kde jsi je sehnal?"
Nepadalo zkrátka v úvahu, že by je mohl koupit. Na to byla rodina Weasleyových příliš chudá.
Pan Weasley na její otázku ale neodpověděl. Dál se snažil předstírat euforické nadšení, ale úsměv mu na rtech nějak zamrzl. Ginny, která si toho samozřejmě všimla, to velice znepokojovalo a hned se zeptala: "No tak, kde jsi k nim přišel?"
"Není to jedno, holčičko?" vykrucoval se pan Weasley. "Myslel jsem, že budeš mít radost."
"To taky mám," ujistila ho Ginny, "ale pověz mi, kde jsi ty lístky vzal."
Pan Weasley se tvářil napůl provinile a napůl nešťastně, když odpovídal: "Dnes mě v mé kanceláři byl navštívit mladý Malfoy a věnoval mi 10 lístků na koncert Cinkajících zvonků jako dárek pro tebe." Poníženě svěsil hlavu.
Ginny na něj zůstala ohromeně zírat. "A to jsi je přijal? Tati! Jak jsi mohl???"
"Promiň, zlatíčko. Původně jsem si ty lístky vzít nechtěl. Ale on mi je pořád vnucoval a snažil se mě přesvědčit, že je to pro tebe fakticky to nejlepší... jako myslím dát ti ty lístky. A já jsem si najednou říkal, že bych ti ty lístky mohl dát a přitom bych ti zatajil, od koho jsou... Ale to mi, zdá se, neprošlo."
Ginny byla chováním svého vlastního otce znechucená, ale nemohla mu neodpustit. "Ach jo, taťko. To jsi neměl, vážně ne. Teď jsme Malfoyovým zavázani a... a to není vůbec dobře," dokončila zkroušeně.
"Promiň."
"To nic. Nevěděl jsi, že... To je jedno, hlavně se tím netrap."
"Slibuju, že už jsi od něj nic nevezmu, Gin, přísahám."
"No dobře, dobře."
Oba chvíli mlčeli, Ginny prostřela k večeři, protože Molly Weasleyová byla zrovna na dýchánku se svojí dobrou přítelkyní, a tak zbyla tato práce na její dceru. Artur Weasley si sundal kabát a chvíli Ginny pozoroval. Nakonec to nevydržel a zeptal se: "Půjdeš tam?"
Ginny předstírala, že neví, o čem její otec mluví, ale přesto se maličko zachvěla. "Kam?"
"Na ten koncert přece!"
"Ne, tati, nepůjdu," řekla Ginny pevným hlasem. "Já od Malfoye žádné milodary nechci. Mohl by si to uvědomit... a ty taky," dodala uštěpačně.
"Já vím, já vím, něco jsem ti přece slíbil. Ale na ten koncert bys tolik chtěla jít, nemám pravdu? Cinkající zvonky máš tak ráda! A vždycky sis přála vidět je zpívat naživo!"
"Radši zůstanu do smrti odkázaná na poslech jejich CDéček - koneckonců, od toho je mudlové vymysleli, aby se poslouchaly, ne? - než abych šla na jejich koncert za JEHO peníze," odsekla Ginny.
"A není to škoda?"
"Tak hele... Jestli na ten koncert bude chtít jít kdokoli z mojí rodiny - třeba ty - já mu bránit nebudu. Ale nepřipadá v úvahu, že bych tam šla já sama."
"Ale je to dárek pro tebe, holčičko!"
"TATI!" zahřměla Ginny rozezleně. "Už mě UNAVUJE ti to pořád dokola vysvětlovat! Kolikrát ti to mám ještě zopakovat, abys to pochopil??? Pětkrát? Desetkrá? Tak fajn! Já žádné dárky od toho IDIOTA nechci! Já žádné dárky od toho idiota nechci, já žádné dárky od toho idiota nechci, já žádné dárky od toho-".
"To by stačilo, Ginny," přerušil ji Artur Weasley.
"Už tomu konečně rozumíš?" zasyčela Ginny jedovatě.
"Prostě jsem jen myslel-".
"Víš co, tati? Radši nemysli!" usadila ho Ginny a třískla hrncem o stůl.
Pana Weasleyho se to poněkud dotklo, ale nedal na sobě nic znát. "Tvoje smůla, Ginny," pokrčil rameny a zastrčil si lístky do kapsy ošuntělého saka.
Ginny ho zpražila pohledem a pak vzdychla.
"Promiň, tati. Nemyslela jsem to zle, vážně ne. Já jenom nejsem ještě připravená snášet jakékoli poznámky o Dracovi a už vůbec od něj nechci přijímat dárky. Ano?"
"Ano."
"Výborně. Já... půjdu zavolat Harryho a Rona a ostatní k večeři. Jsou venku a hrají famfrpál," oznámila otci, sundala si zástěru a vyběhla ven.
"Jistě, jistě," zamumlal Artur Weasley.
"Hej!" zavolala na čtyři vznášející se košťata. "Večeře je na stole!"
George, Harry, Hermiona a Ron přistáli v následujícím pořadí: Jako první Hermiona, která byla šťastná, že ji Ginny přišla vysvobodit, protože famfrpálu moc nehorovala a narozdíl od chlapců ji dvě hodiny lítání na košťatech dost vyčerpaly a znudily. Jako druhý George, nadšený skvělou hrou, kterou si hodně užil. Jako třetí Ron, otrávený, že se mu nepovedlo vyrovnat Hermioniny mizerné výkony a tak jejich družstvo prohrálo. A jako třetí Harry, ve tváři úsměv, že vidí svoji milovanou. Ladně sklouzl z koštěte - Ginny při tom napadlo, jak báječně vypadá - a přistoupil k ní, aby ji mohl políbit. George bohužel neprojevil dostatek taktu a místo aby se vzdálil a nechal Harrymu a sestřičce trochu soukromí, šťouchl Harryho loktem do žeber a zařval z plných plic: "My jsme prostě nejlepší tým na světě, Harry!"
Ginny obrátila oči v sloup. Harry se rozesmál a nadšeně si s Georgem plácnul. Pak šeptem dodal: "Teď bys ale mohl zmizet, kámo!"
"Jasně, jasně, jako bych tu nebyl!" řehtal se George a rozběhl se za Ronem a Hermionou, kteří právě vcházeli do domu.
"Je to blázen," uchechtl se Harry.
"Ano, to je," přitakala Ginny.
"Ale jinak je skvělý. Nese to statečně, viď?"
"Co máš na mysli?" zamžikala na něj nechápavě Ginny.
"To, že jeho druhá půlka už neexistuje," objasnil Harry.
"Druhá půlka?"
"Jeho dvojče."
"Ach tak. Fred," špitla Ginny a oči se jí napustily slzami.
"Promiň, Ginny, nechtěl jsem tě rozplakat." Harry jemně utřel slzu, která jí stékala po tváři.
"To nic. Máš pravdu. Nese to statečně. Všichni musíme."
"Je to těžké, já vím. Ale máme jeden druhého." Harry propletl své prsty s jejími.
"Ano, to máme," souhlasila Ginny a dokonce se vzmohla na úsměv.
"Tak co jsi uvařila dobrého k večeři?" změnil Harry téma.
"Pojď a uvidíš."
"Aby ta večeře nebyla to poslední, co uvidím," zavtipkoval Harry.
Ginny zvrátila hlavu a rozesmála se. "Snad si nemyslíš, že jsem tak nemožná kuchařka?"
"Ani omylem, lásko. Ty jsi ve všem dokonalá."
"No jasně," zašklebila se Ginny.
"Jsi."
"Nejsem. Kdybych byla, tak bych nikdy..." včas se zarazila. Nechtěla tu teď vytahovat Malfoye. Stačilo že jí ho připomněl otec s těmi pitomými lístky.
Něco ale bylo jasné. Malfoy se rozhodl získat ji zpátky. A ona z toho neměla ani trochu příjemný pocit.
"Nikdy bys co?" chtěl vědět Harry.
"Nikdy bych nepotřebovala k vaření kouzla," plácla Ginny první výmluvu, která ji napadla. Harry jí na to k jejímu obrovskému překvapení skočil.
"Všechny čarodějky vaří pomocí kouzel," řekl se širokým úsměvem, jednu ruku jí položil kolem pasu, v druhé sevřel koště a vyrazil směrem k domu.
Ginny se snažila vychutnávat si jenom jeho přítomnost a to, jak je nádherné, že jsou po tolika letech zase spolu, ale nešlo to. Do myšlenek se jí stále nabourával Draco.
xxx
Harryho sice oblafla, ale Hermionu, svoji nejlepší kamarádku, nikoli. Udeřila na ni, když společně sklízely ze stolu.
"Co se s tebou děje, Ginny?"
"Nic, vážně."
"Nelži mi, Ginny, beztak to neumíš. No tak, povídej!"
Ginny vzdychla. "Tak dobře. Draco mi po otci poslal lístky na koncert Cinkajících zvonků. Víš, co to znamená, ne?"
Hermiona pomalu pokývala hlavou. "Že o tebe pořád má zájem."
"Přesně."
"A ty?"
"Co já?"
"Máš pořád zájem?"
Ginny se zatvářila zděšeně. "Ne! Proboha, Hermiono! Ne!"
"Už nikdy?"
"Nikdy!" Ginny to slovo pronesla se zuřivou odhodlaností.
"Super. To mám radost."
"Vážně? Vždycky jsem měla dojem, že ty jako jediná snášíš moji lás- můj cit k Dracovi poslušně a bez protestů... Navzdory tomu, jak byl na tebe dřív hnusný...".
"Dělala jsem to proto, abys byla šťastná," opáčila Hermiona.
Ginny ta slova upřímně dojala. "No teda... páni! Díky!"
"Není zač," řekla Hermiona a rozesmála se.
"Jsem ráda, že tě mám, Hermiono. Ty mě nikdy nezradíš, viď?"
"To si piš!" potvrdila důrazně Hermiona a pak se uvolněně rozesmála. Tentokrát se k ní Ginny přidala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama