Za štěstím - 9. kapitola Pochybnosti

26. srpna 2010 v 16:47 | Kayluska06 |  Za štěstím
Když Hermiona obdrží dopis od Rona, začne přemýšlet o tom, zda by se neměla vrátit do Doupěte. Patří tam ale ještě vůbec?


Zpěv ptáků, zvuky aut, obvyklý šum města... nic nenasvědčovalo tomu, že by tenhle den měl být výjimečný. A přesto byl.
"Dobré ráno, Hermiono," popřála své dceři srdečně paní Grangerová.
"Dobré ráno, mami," usmála se na ni Hermiona. Líně se protáhla a odhrnula přikrývku. Nechtělo se jí vstávat, ale musela do práce, jako každý den.
"Přišel ti nějaký dopis, zlato," řekla paní Grangerová a podala jí obálku.
Obezřetně si ji převzala. Kdo jí tak může psát?
"Myslím, že je to od Ronalda," dodala paní Grangerová a tiše vyklouzla z místnosti.
Hermiona obálku dychtivě roztrhla. Chybí mu? Určitě ano! Jaký jiný důvod by měl k tomu, aby jí poslal dopis?

Milá Hermiono,
(No, začíná to dobře!)
moc mně i všem ostatním chybíš. (Tak přece jenom je to pravda!) Byli bychom rádi, kdyby ses vrátila, ale pokud nechceš, nutit tě nebudeme - na to nám na tobě až příliš záleží. (V tomhle okamžiku se jí do očí nahrnuly slzy.)
Koukej, já vím, že jsem se choval jako pitomec - ale víš, že já jsem takový od přírody! Vždyť mě znáš! Nechtěl jsem ti ublížit! Jo, jsem fakt pitomec.
Nemůžu ti slíbit, že se napravím, ale jedno ti slíbit můžu: Budu tě milovat navěky.
S láskou,
tvůj potrhlý Ron Weasley

Tenhle dopis byl pravděpodobně nejromantičtějším Ronovým vyznáním lásky. Byla dojatá a šťastná, ale zároveň se cítila hrozně provinile. Mohla za to ona. Za všechno. Ron nic nezpůsobil. A přitom se jí tolik omlouval, i když to ona by měla odprošovat.
Vrátím se, rozhodla se. Vrátím se a dám všechno do pořádku. Život zase bude super.
Až na to, že tomu nevěřila.

Sešla dolů na snídani, která úžasně voněla, vtiskla rodičům pusu na tvář a snažila se tvářit nadšeně. Brrr, nesnášela přetvářku. Kdyby ale máma s tátou viděli, jak je rozladěná, určitě by ji do Doupěte nepustili - nebo by se ji minimálně snažili přesvědčit, aby zůstala. Jenomže Hermiona si přála odsud vypadnout. Rodiče upřímně milovala, ale nemohla se u nich schovávat celou věčnost. Musela čelit tomu, co zavinila.
"Tak co?" zeptala se nedočkavě paní Grangerová.
"Píše, že se jim po mně stýská," odpověděla Hermiona klidným tónem.
"To je skvělé," mínila její matka.
"To je," přitakala Hermiona.
"A...?"
"Vrátím se k nim. K Ronovi."
"Rozhodla ses správně, holčičko."
"Také si to myslím."
"Ale přesto můžeš kdykoli zase přijít sem," ozval se pan Granger. "Rádi jsme tě zase měli u sebe."
"Jsem vám tolik vděčná! Poskytli jste mi azyl... Vím, že jsem vám byla jen na obtíž a moc bych vám to chtěla vynahradit..."
"Co to povídáš, Hermiono?" vyděsil se její otec. "Vždyť to není pravda. Vlastní dítě nemůže být nikdy na obtíž."
Hermiona zamáčkla slzu. Chovali se k ní jako k malé nesamostatné holce. Ale copak nebyla nesamostatná? Rozhodně jim to nemohla vyčítat.
"Odejdu ještě dneska," řekla pevně.
"Dělej, co ti radí srdce. Ale nemusíš odcházet jen z provinilosti."
Provinilost. Pronásledovala ji všude.
"Odcházím proto, že je to tak nejlepší."
"Výborně. Jsi tak chytrá, zlatíčko!"
Možná jsem kdysi byla, řekla si v duchu Hermiona, ale to už je vzdálenou minulostí.

"Určitě to nezabere," naříkal Ron. "Měl jsem jí napsat něco ve stylu "Bez tebe nemůžu být!" nebo "Snesl bych pro tebe modré z nebe." To by bylo jistě účinnější."
"To si nemyslím," zakroutila Ginny hlavou. "Tyhle fráze jsou už ohrané. Myslím, že tvůj nápad byl o mnoho lepší."
"Tak proč tu ještě není? Proč ji ještě nedržím v objetí? Proč..."
"Zpomal, brácho," zadržel ho George. "Copak ty nevíš, že trpělivost růže přináší?"
"Co je mi do nějakých růží? Já chci svoji Hermionku!" hořekoval Ron.
"No tak, však ona si dá říct, uvidíš," chlácholila ho Ginny.
Ron jí byl za podporu neskonale vděčný, ale bohužel mu nebyla nic platná. Nic jiného než Hermionin návrat nemohlo utlumit jeho bolest.

Celý den se rozmýšlela a večer konečně dospěla k rozhodnutí. Ve vteřině měla sbaleno. Rozloučila se s rodiči, a pak se bez dalšího ohlédnutí přemístila do Doupětě.
Děláš dobře, přesvědčovala se, patříš sem. Ti lidi tady tě milují a ty miluješ je.
Tak v čem pořád spatřovala ten problém? Proč se jí zdálo, že až vejde dovnitř, všichni budou radost jenom předstírat? A i kdyby ji doopravdy rádi viděli, jak by se to vyvíjelo dál? Třeba by se všechno postupem času zase zhoršilo.
Neměla jsi vůbec odcházet, vyčítala si. Svým odchodem jako bys jenom potvrdila, že ti na Ronovi nezáleží.
Dodala si odvahy a zaklepala na dveře, které vedly do jejího starého života. Nebo nového? Měla pocit, že nic už nebude jako dřív.
S nepatrným, sotva slyšitelným zavrzáním se dveře otevřely a ona stála tváří v tvář...

"Rosaline!" vyštěkl Draco.
Vmžiku byla u něj. "Ano, pane?"
"Dnes vás nebudu potřebovat. Někam jedu. Máte volno."
"A kampak jedete, pane?" zajímala se Rosaline.
Zvědavka zvědavá, pomyslel si opovržlivě Draco. "Do toho vám nic není. Chci, abyste zařídila vynikající večeři na sedmou hodinu. Budu mít čestného hosta."
Rosaline se malinko uklonila. "Jak si přejete, pane."
Draco mírně přikývl, vzal si kabát a byl na odchodu.
"Hezký den, pane!" popřála mu Rosaline.
Na okamžik zaváhal, a pak odtušil: "Vám také, Rosaline."
A přemístil se.

... své osudové lásce.
"Hermiono!" vyhrkl Ron. Nejraději by ji popadl do náruče a zatočil se s ní dokolečka, ale Hermiona se tvářila nějak vážně a smutně. Třeba mu přišla oznámit, že se oficiálně rozcházejí. To by nepřežil.
"Ahoj, Rone," pozdravila ho Hermiona s mnohem menším nadšením než které doopravdy cítila. Měla obavy. Co když to v tom dopise nemyslel vážně? Pochybnosti byly silnější než jejich vzájemná láska a důvěra. To nebylo dobré. Vlastně to bylo dost zlé.
"Nemůžu uvěřit, že jsi tady. Ty týdny bez tebe byly... k nevydržení."
"Taky se mi stýskalo."
"Pojď dovnitř," vyzval ji. Vypadala jako by jí bylo do breku. Co se ksakru děje?
Hermiona měla na krajíčku. Ani nevěděla proč.
Jakmile vstoupila, vrhli se k ní paní Weasleyová, George, Harry a Ginny. Všichni se po ní sápali, jak ji chtěli obejmout, div ji nerozmačkali. Jejich vroucná reakce Hermionu povzbudila. Možná, že jim skutečně chyběla, tak jako oni jí.
"Pověz mi všechno!" zvolala Ginny.
"Vítej zpátky, Hermiono!" culil se Harry.
"Byla tu bez tebe nuda!" šklebil se George.
"Nemáš hlad, Hermiono?" strachovala se paní Weasleyová.
Hermiona nevěděla, komu odpovědět nejdřív.
Proto zvolila neutrální: "Jsem tak ráda, že jsem zpátky!"
Před dalšími netrpělivými dotazy ji zachránilo zaťukání na dveře.
Byla to ale taková záchrana?

Konec 9. kapitoly
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *S.I* *S.I* | Web | 27. srpna 2010 v 10:16 | Reagovat

Ahojky!
Máš u mě diplom za bleskovku 002:D

2 fLoOrA fLoOrA | Web | 27. srpna 2010 v 11:28 | Reagovat

cao spriatelíš ???  :D

3 Britnuska*™ Britnuska*™ | Web | 27. srpna 2010 v 11:31 | Reagovat

ahoj nechceš spřátelit? máš krásný blog a hledám affíky :-)

4 Lála Lála | Web | 28. srpna 2010 v 20:00 | Reagovat

Máš u mné klikačku za bleskofku

5 Britnuska*™ Britnuska*™ | Web | 30. srpna 2010 v 8:54 | Reagovat

co by jsi chtěla na diplom?
P.S tipuješ správně na diplom chci britney Spears ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama