Vánoční přání

24. května 2012 v 9:55 | Kayluska06 |  Vánoční přání
Malá Alenka už na Ježíška nevěří. Jak by mohl existovat, když nikdy nesplnil žádné její přání? Od toho je tu ale možná někdo jiný...


"A kdo se těší na Vánoce?" položila paní učitelka Janíčková další otázku. Ve třídě to zašumělo vzrušením a skoro všechny děti zvedly ruku. Jediná Alenka se nehlásila. "Ty se netěšíš, Alenko?"
Drobounká dívenka zavrtěla hlavou.
"A pročpak?" zajímala se paní učitelka.
"Jsou to příšerné svátky. Všichni se nutí být šťastní a veselí, a přitom nejsou."
"Proč by se nutili? Lidé jsou o Vánocích šťastní."
"Je vidět, paní učitelko," opáčila vážně Alenka, "že toho o životě příliš mnoho nevíte."
Alenčini spolužáci si začali mezi sebou šuškat. Jak je drzá! To se vůbec nesluší, mluvit takhle s paní učitelkou!
"Po vyučování se stav v mém kabinetu," přikázala Alence Janíčková. Z jejího hlasu však kupodivu vůbec nečišela přísnost ani vztek. Daleko spíš se tam dal zaslechnout soucit a smutek.
V tom okamžiku zazvonilo na přestávku a děti jako na povel vyskočily ze židliček. Některé si vytáhly svačinu, jiné pospíchaly na záchod a zbytek utíkal na chodbu hrát na honěnou.
Alenka zůstala sedět na místě, vylovila z aktovky jablko a zakousla se do něj. Pozorována paní učitelkou jej celé spořádala. Potom Janíčková konečně odešla.
xxx
Krátce před koncem přestávky se rozdovádění žáci vrátili zpět do třídy. Alenčina sousedka Jarmilka se zeptala: "Proč jsi nepřišla za náma?"
"Nechtělo se mi," odsekla Alenka.
"Tak se nemusíš hned rozčilovat," mírnila ji Jarmilka.
"A ty se nemusíš hned starat," obořila se na ni Alenka.
"Proč jsi taková?"
"Jaká?" zavrčela Alenka.
"No, já nevím. Divná. Netěšíš se na Vánoce, nehraješ si s náma..."
"A ty se těšíš na Vánoce?"
"Jasně. Bude to prima!" Jarmilka se rozzářila. "Nádherně ozdobený stromeček, vánoční cukroví, dárky od Ježíška..."
"Snad tomu pořád ještě nevěříš?" přerušila ji užasle Alenka.
"Čemu?" nechápala Jarmilka.
Alenka se ušklíbla. "Přece tomu, že existuje Ježíšek."
"Jasně že tomu věřím." Vykulila na ni krásné modré oči. "Ty ne?"
"Ježíšek neexistuje."
"Existuje. Nosí nám dárky!"
"Říkej si, co chceš, stejně neexistuje!" trvala na svém Alenka. "Dárky kupují rodiče."
"Ty lžeš!" vykřikla Jarmilka. "Proč říkáš takové věci, když to není pravda?"
Alenka pokrčila rameny. "Myslela jsem, že už to víš."
Jarmilka na ni chvíli civěla, a pak se celá zmatená a vyděšená odvrátila. Ježíšek neexistuje? To je přece nesmysl. O Ježíškovi jí říkala maminka - a ta přece nikdy nelže. A tak moc jí vadí, když lže někdo jiný! Učila Jarmilku být pravdomluvná, tak to je sama určitě taky pravdomluvná. Ona by si přece nevymýšlela. Nebo ano?
Zazvonilo na poslední hodinu a učitelka vešla do třídy.
"Paní učitelko!" zvolala Jarmilko. "Paní učitelko, Alenka tvrdí, že Ježíšek neexistuje!"
Několik lidí šokovaně zalapalo po dechu, ostatní se hlasitě zasmáli.
"Klid, ticho!" okřikla je Janíčková. "Alenko, proč myslíš, že neexistuje?"
"No ne! Vy tomu taky pořád ještě věříte!"
Asi minutu se navzájem mlčky měřily pohledem. Paní učitelka ucukla první.
"Nebudeme to teď rozebírat, dobře? Teď se budeme věnovat počtům."
Alenka tušila, že to paní učitelka řekla proto, že ji nenapadl žádný argument.

xxx
Klep, klep.
"Dále!"
Alenka otevřela dveře a vešla dovnitř.
"Alenko! Pojď dál."
Holčička uposlechla.
"Posaď se," ukázala Janíčková na prázdnou židli.
"Tak. A teď mi pověz, proč jsi tolik zaujatá proti Vánocům. Jsou to přece svátky plné klidu, pohody
a radosti. O Vánocích se schází lidi, kteří se mají rádi, dávají si dárky, jsou šťastní..."
"To je právě ten problém, paní učitelko. Mě nemá nikdo rád, na dárky nemáme peníze, protože otec propije celou výplatu a matka tráví v práci osmnáct hodin denně, jen aby vydělala aspoň na jídlo a oblečení, a věřte mi, že štěstí se mi už delší dobu vyhýbá. Předstírání, že jsem šťastná, si vážně radši odpustím."
"Alenko, já..."
"Hlavně mě, prosím vás, neutěšujte."
Paní učitelka sklesle přikývla.
"Můžu už jít?"
Janíčková vzdychla. "Můžeš."
"Na shledanou."
"Na shledanou, Alenko."
xxx
Přemýšlela o tom celou cestu ze školy. Když dorazila domů, hnala se hned za maminkou, která si zrovna umývala vlasy.
"Maminko! Maminko!"
"Co se děje, prosím tě?"
"Že Ježíšek existuje? Že ano?"
"Proč se ptáš?" zbystřila maminka.
Jarmilčiny oči se zaplnily slzami. "Tys mi lhala, že? Žádný Ježíšek není. Celou dobu jste to byli vy, kdo dával pod stromeček dárky."
"Zlatíčko... A není to jedno?" Přistoupila k dceři a pohladila ji po tváři.
"Ne!" vyhrkla Jarmilka nešťastně. "Proč jste mi neřekli pravdu?"
"Děti věří na Ježíška. Je to normální. Ale jednou se musí dozvědět, že to tak není. Je mi líto, že ses to nedozvěděla od nás, ale budeš se s tím muset smířit."
Pohlédla do obličeje svému dítěti. Dítěti, kterému se právě rozplynul celý snový svět. Dítěti, kterému dala všechno, nač si vzpomněla. Možná byla chyba tomuhle dítěti lhát. Bylo příliš citlivé.
"Omlouvám se, že jsem ti..."
"... od začátku lhala?" doplnila naštvaně Jarmilka. "Odpouštím ti," zasyčela a upalovala pryč.
Nejhorší na tom všem bylo, že se teď cítila jako úplná hlupačka, když až doteď věřila té pitomé povídačce. Nedokázala si představit, že by se někdy Alence dokázala podívat do očí. Určitě si teď o ní myslí, jak je strašně zabedněná, a že na všechno skočí.
Alenka, která je vždycky o krok napřed. Alenka, která se chová tak sebevědomě, že ji nejspíš nikdy nic nemůže rozházet. Alenka, kterou tajně obdivovala, přestože bývala náladová a uměla být pěkně protivná.
xxx
"Jsem doma," ohlásila Alenka, ale dům zel prázdnotou. Matka byla v práci a otec nejspíš zase vysedával v hospodě. Alenka se tím neznepokojovala, šla do kuchyně a napustila si do sklenice vodu z vodovodu. Na limonádu nebo dokonce na Coca Colu neměli peníze.
Přemýšlela, jak je to hrozně nefér, že je nucena Vánoce nesnášet. Hrozně moc záviděla všem boha- tým a šťastným lidem, pro které svátky znamenaly něco krásného a mimořádného.
Letos pro ni nebude Štědrý den jiný než loni nebo předloni. Táta bude namol, takže s ním nebude žádná řeč, a máma se dlouho zdrží v práci - ostatně jako vždycky. S dárky samozřejmě nepočítala, stačilo by jí, kdyby spolu aspoň povečeřeli jako rodina, jako to dělávali kdysi, než se z otce stal alkoholik a z matky workoholik.
Alenka vzpomínala na paní učitelku a taky na Jarmilku. Možná neměla být tak zlá. Měla jí nechat její fantazie. Jarmilku měla ráda, bylo to hodné a správné děvče, vždycky se s ní velice velkoryse rozdělila o svačinu, a vždycky se jí zastávala, když si z ní někdo utahoval, že je chudá a má příšerné rodiče.
Jenomže Alenka neuměla být milá. Zapomněla to. Obrnila se proti všem těm strašlivým věcem, které se odehrávaly kolem ní, a ztratila citlivost. Zároveň s ní však ztratila taky srdečnost a stala se z ní jedovatá drsňačka.
Své spolužáky svým chováním spíše odrazovala, na druhou stranu v nich vzbuzovala respekt. Díky tomu ji pak alespoň nechali na pokoji.
Alenka toužila po nějaké kamarádce. Po někom, komu by se mohla svěřovat, aniž by si připadala provinile, že ho nudí svými kecy. Po někom, s kým by si hrála a trávila všechen ten čas, který takhle tráví sama v prázdném baráku.
Odešla do svého pokoje, vzala čistý list papíru, a přestože se zařekla, že letos už to neudělá, napsala dopis Ježíškovi:
Milý Ježíšku,
já vím, že neexistuješ. Taky vím, že nejsem moc hodná, mám špatné známky a dárky si nejspíš neza- sloužím. Já ani žádné nechci. Chci jenom, aby byla moje máma víc doma, aby táta míň pil, a abych měla nějakou kamarádku.
Alenka, 7 let
Podle tradice zastrčila dopis za okno.
Teď už nezbývá nic než jen čekat.
xxx
Poslední školní den před vánočními prázdninami paní učitelka rozdávala žákům malé balíčky. Děti nadšeně trhaly balicí papír, jenom Alenka seděla se založenýma rukama.
Paní učitelka se na ni zadívala. "Ty to nerozbalíš?"
Alenka zavrtěla hlavou.
"Pročpak?"
Žákyně zarputile mlčela, ignorujíc zvědavé pohledy spolužáků. Ani za nic by nepřiznala, že si ten dáreček chce nadělit na Štědrý večer, aby dostala aspoň něco.
Jarmilka rozbalila svůj balíček a usmála se, když uviděla zarámovanou fotografii celé třídy, která byla pořízena nedávno na výletě.
Alenka nahlížela sousedce přes rameno. Když uviděla, že je to fotografie z výletu, kterého se neúčastnila, protože to na její rodiče bylo prostě moc drahé, mimoděk ji bodlo přímo u srdce. Rozhlížela se po třídě. Všichni vybalovali tutéž zarámovanou fotku. To znamená, že tatáž fotka musela být i dár-kem pro ni.
Zamrzelo ji, že tam tehdy nebyla, a měla pocit, že by si tenhle dárek vůbec neměla nechat.
Poté, co se rozloučili, Alenka se zdržela ve třídě a zamířila za paní učitelkou. Podala jí úhledný hranatý balík.
Se slovy "Měla bych vám ho vrátit." jej položila na katedru.
"Proč?"
Alenka si povzdychla. "Vždyť ani na té fotce nejsem."
"Jen si to pěkně nechej. Možná budeš překvapená."
"Tak dobře," souhlasila Alenka a měla se k odchodu.
"Alenko, počkej!"
Otočila se. "Co?"
Učitelka se usmála. "Veselé Vánoce."
"Vám taky," zamumlala Alenka a honem se hnala pryč, než si učitelka Janíčková všimne, že se jí lesknou oči.
xxx
"Tohle jsou ty nejbáječnější Vánoce v mém životě," pochvalovala si Jarmilka.
Její rodiče si vyměnili spiklenecký pohled.
"Jak to?"
"Protože vím, že mě máte moc a moc rádi, když mi dáváte takovou hromadu dárků."
"Takže už se na nás nezlobíš?" vyzvídala maminka.
"Ne, přece jsem ti to už dávno odpustila," připomněla jí rozradostněně Jarmilka.
"To je dobře."
"Ale stejně jsem trochu smutná, víš."
"Z čeho?"
"To kvůli Alence. Ona má hrozné rodiče. A Vánoce vůbec neslaví. Ani trochu se na ně netěšila."
"Chudák holka."
"Mami, tati! Co kdybychom ji pozvali k nám? Aspoň na chvíli! Prosím!"
"No, já nevím," váhala maminka a obrátila se na tatínka, protože ten měl v domácnosti hlavní slovo.
"Tati, prosím!" zkusila to Jarmilka znovu.
"Tak dobře," svolil, "ale jenom proto, že jsou ty Vánoce."
xxx
"Veselé Vánoce, tati," řekla Alenka.
"No jo, pořád," zabručel otec a už posté si přihnul z láhve.
Alenka obrátila oči v sloup a odešla do svého pokoje. Ze školní tašky vyndala balíček od paní učitelky. Přemohla ji zvědavost a otevřela ho.
Nebyla to ona očekávaná fotografie. Byl to výkres. Uprostřed nahoře bylo ozdobným písmem vyvedeno: Alenka. A pod tím bylo jejími spolužáky napsáno, co si o ní myslí hezkého. Byly tam nápisy jako:
Alenka má krásné vlasy.
nebo:
Alenka umí hezky malovat.
Četla a rty se jí roztahovaly do upřímného úsměvu a oči se naplňovaly slzami. Byla dojatá. Úplně nejvíc z nápisu:
Alenka je ta nejlepší sousedka v lavici.
"Veselé Vánoce, Alenko," popřála sama sobě, nicméně teď už věděla, že jí je přejí i ostatní.
Někdo zabušil na domovní dveře.
Na prahu stála Jarmilka se svými rodiči.
"Ahoj," pozdravila Alenku. "Nechceš jít na chvíli k nám, oslavit Štědrý den? Dostala jsem spoustu super hraček, můžeme si s nimi hrát. Nebo se můžeme dívat v televizi na pohádky," navrhla.
Alenka nemohla uvěřit svému štěstí.
"Půjdu moc ráda."
"Neměla by ses zeptat svých rodičů?" nadhodila Jarmilčina maminka.
"Mamku mám v práci a taťka už nějakou tu hoďku není při smyslech," odtušila Alenka. "Myslím, že to nemá cenu."
Alenka se oblékla do kabátu a připojila se k Jarmilčině rodině. "Moc děkuju za pozvání," zašvitořila.
Jarmilka se do ní zavěsila.
xxx
Když Alenku Jarmilčin tatínek doprovodil zpátky domů, potom, co si s nimi užila báječný večer, šla do svého pokoje, otevřela okno, vyklonila se z něj a pravila: "Ježíšku. Máma je ještě pořád v práci. Táta se zřídil. Ale mám kamarádku. To je slušný začátek."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fancy beach dresses fancy beach dresses | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 13:42 | Reagovat

Hi ed. the images are genuine. Have you attempted the blood type diet or a metabolic diet?
http://www.pathdress.net

2 cheap muslim wedding dresses cheap muslim wedding dresses | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 10:39 | Reagovat

Where are the designs of your tiles? Are you updating this site? I think you should post more information about this. thanks!
http://www.movedress.com/wedding-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama